Zážitky a reakce týmů
Tým "Dopijem a pudem" napsal:
Ano, je to opravdu tak!
To my jsme byli ti, kdo jako první vyřešili úkol. Pouhé dvě minuty nám stačily k tomu, abychom se zapsali zlatým písmem do historie Sendviče. Zde není místo na přehnanou skromnost, a proto musíme přiznat, že jsme vskutku dobří. Překvapili jsme i sami sebe. Považte - tým složený z hospodských povalečů a vesměs nevzdělaných buranů a poráží takové velikány, jako jsou Proudoví krtci.
Ano, je pravda, že počáteční rychlý start nás trochu ukolébal a v nastoleném tempu jsme kapánek polevili, avšak tohle drobné prvenství už nám nikdo nevezme. A v čem je naše tajemství? Jak je možné, že jsme tak rychlí? Ne, neznáme žádného z organizátorů... ne, neznali jsme zadání předem... Náhoda tomu chtěla, že jsme do našeho týmu přibrali Vojtu, známého to obdivovatele punku, ježto měl na svých prsou odznáčky zobrazující jeho oblíbené skupiny, mezi něž patří například Bad Religion, Exploited, či Ramones.
Popisovat zbylý průběh hry by nebylo jistě nikterak zajímavé. Povětšinou průměrné výkony, doprovázené občasnými (no, spíše častými) nadávkami. Práce na jednom pomalém počítači, který nebyl ani vybaven tiskárnou (zato na něm však často padal internet), se ukázala býti velice nevhodná. Avšak ani to nám nezabránilo umístit se na krásném 25. místě.
- Noty byly pěkně zprasený úkol. Ani po přehrání na flétnu, ani po přehrání na basu, jsme netušili, která šílená skupina tuhle píseň hraje. Podezření padlo na Olympic, ale po zralém prodiskutování jsme to zavrhli a radši jsme se na to vyprdli.
- 102ka se nám líbila a rejska se nám podařilo odhalit.
- Vojta si pohrál s obdélníkama, Michal v tom našel písmenka a Petr zas jen blbě kecal. Jitka si tou dobou ještě připravovala taháky do školy.
- Loga, jó loga, to byla šifra!
- Šotek byl taky dobrej, ale trvalo nám to zbytečně dlouho. Holt musíme míň posedávat po hospodách a víc si rozšířit literární vzdělání.
Druhá sada dopadla o poznání hůř. Připisujeme to tomu, že Jitka dopsala taháky a pustila se do luštění s náma.
- U Morgensterna jsme se docela pobavili. Opravdu povedené. S jistou dávkou štěstí a vrozeného talentu se nám podařilo rozluštit dostatek slov na to, abych v tom ten smrk našli.
- 202ka - úkol pro nás asi opravdu neřešitelný. Morseovku jsme prubli na sto způsobů, ale spisovná a nespisovná slova nás opravdu nenapadla. Je to nejspíš dáno tím, že jako hospodou vychované děti těžko mezi těmito dvěma skupinami slov rozlišujeme.
- Výměna koňů proběhla bez problému. Jak mě, tak Vojtovi se podařilo během 8mi tahů "pootočit pole o 90 stupňů", takže 16 byla pro nás jasná volba.
- Graf byla chujovina nejvyššího řádu. Možná by se nám to podařilo rozluštit, bohužel se nám však nedostávalo času, což způsobilo takové chyby, jako že jsme při hledání textu napsaného písmem Wingdings nepoužili velká písmena, ale pouze malá a nadávali pak, že je to nějaký divný písmo. Nu což. Další problém byl, že díky méně kvalitnímu monitoru jsme vůbec nezaregistrovali, že je v grafu nějaká azbuka. Holt modrá na modré pro nás zrakově postížené je podpásovka. Jediné, co jsme tedy z celého grafu dokázali během krátké doby vyčíst byla HRA a AUTO, což jak se ukázalo, bylo žalostně málo.
- Na olympiádu jsme nedoletěli, skončili jsme v Praze, kterou jsme dokonce chvíli pokládali za Řím (no, nejen za něj).
Přestávka bodla, provětrali jsme hlavu a ujasnili si další postup. Teda, když tak o tom přemýšlím, tak jsme si nic moc neujasňovali.
- Trojská báseň byla nádherná. Škoda, že v zápalu boje jsme si neuvědomili, že se v zadání píše o řešení se S. Ale nebyli jsme jediní.
- Klávesnici čistila Jitka, my chlapi jsme si zatím chlapsky pokecali. Ono taky nebylo moc co dělat, páč jsme měli jenom jeden počítač a jinak než ve Wordu se nám to dělat nechtělo.
- Křížovka byla taky velice povedená. Chvíli nám trvalo zjistit první slovo, ale pak už to šlo vcelku hladce.
- Náboženství jsme neodhalili, páč po větách nás to nenapadlo rozdělit. Bylo to na můj vkus trochu přeplácaný, ale jinak zajímavej nápad.
- Černou a bílou vyřešil Vojta s prstem v zadku.
Asi ve čtvrt na osm Jitka konečně dočistila klávesnici a tak jsme se pustili do čtvrté sady.
- Obrázková signalizace v nás vzbudila myšlenku, že každý obrázek připomíná nějaké písmeno. Jelen byl například Y (popřípadě U). Zajímavé bylo, že těchto Y, popřípadě U, tam bylo nějak moc. Radši jsme se na to vyprdli, páč nic jinýho nás nenapadalo.
- Sloučenka se nám opět líbila. Nebyly s ní žádné větší problémy.
- Písmena a čísla jsme zkoušeli narvat do mřížky, ale nikam to nevedlo. Vojta dokonce přemýšlel i nad EU (evropskou unií), ale dál to bohužel nedotáhl. Škoda. Chtěli jsme zkusit řešení hrubou silou, ale 26*26*26 možných řešení nás odradilo (možná kdyby bylo více než 5 minut času do konce...)
- To je Švýcarsko, řekl jsem víceméně jako vtip, když jsem koukal na podivný tvary. Ostatní se mi vysmáli. Avšak nebyl jsem daleko od pravdy. Vojta nám furt vnucoval, že je to skládačka. Bohužel neměli jsme funkční tiskárnu. Zkoušeli jsme to obkreslit z monitoru, ale daleko jsme to nedotáhli. A stejně se nám to nechtělo stříhat. Nakonec jsme zkusili hrubou sílu a bylo to. Mohli jsme si už jedině polepšit.
- Mlha byla hodně dobrá. Jakožto jednoduše smýšlející tvorové jsme neměli s vyřešením problém.
Tož tedy vesměs pochvala, i když příště se polepšete a trochu nám nadržujte, ať furt nevyhrávaj ti stejní. Díky předem, flašku pošlem co nejdřív.
Za Dopijem a pudem - Petr
To my jsme byli ti, kdo jako první vyřešili úkol. Pouhé dvě minuty nám stačily k tomu, abychom se zapsali zlatým písmem do historie Sendviče. Zde není místo na přehnanou skromnost, a proto musíme přiznat, že jsme vskutku dobří. Překvapili jsme i sami sebe. Považte - tým složený z hospodských povalečů a vesměs nevzdělaných buranů a poráží takové velikány, jako jsou Proudoví krtci.
Ano, je pravda, že počáteční rychlý start nás trochu ukolébal a v nastoleném tempu jsme kapánek polevili, avšak tohle drobné prvenství už nám nikdo nevezme. A v čem je naše tajemství? Jak je možné, že jsme tak rychlí? Ne, neznáme žádného z organizátorů... ne, neznali jsme zadání předem... Náhoda tomu chtěla, že jsme do našeho týmu přibrali Vojtu, známého to obdivovatele punku, ježto měl na svých prsou odznáčky zobrazující jeho oblíbené skupiny, mezi něž patří například Bad Religion, Exploited, či Ramones.
Popisovat zbylý průběh hry by nebylo jistě nikterak zajímavé. Povětšinou průměrné výkony, doprovázené občasnými (no, spíše častými) nadávkami. Práce na jednom pomalém počítači, který nebyl ani vybaven tiskárnou (zato na něm však často padal internet), se ukázala býti velice nevhodná. Avšak ani to nám nezabránilo umístit se na krásném 25. místě.
- Noty byly pěkně zprasený úkol. Ani po přehrání na flétnu, ani po přehrání na basu, jsme netušili, která šílená skupina tuhle píseň hraje. Podezření padlo na Olympic, ale po zralém prodiskutování jsme to zavrhli a radši jsme se na to vyprdli.
- 102ka se nám líbila a rejska se nám podařilo odhalit.
- Vojta si pohrál s obdélníkama, Michal v tom našel písmenka a Petr zas jen blbě kecal. Jitka si tou dobou ještě připravovala taháky do školy.
- Loga, jó loga, to byla šifra!
- Šotek byl taky dobrej, ale trvalo nám to zbytečně dlouho. Holt musíme míň posedávat po hospodách a víc si rozšířit literární vzdělání.
Druhá sada dopadla o poznání hůř. Připisujeme to tomu, že Jitka dopsala taháky a pustila se do luštění s náma.
- U Morgensterna jsme se docela pobavili. Opravdu povedené. S jistou dávkou štěstí a vrozeného talentu se nám podařilo rozluštit dostatek slov na to, abych v tom ten smrk našli.
- 202ka - úkol pro nás asi opravdu neřešitelný. Morseovku jsme prubli na sto způsobů, ale spisovná a nespisovná slova nás opravdu nenapadla. Je to nejspíš dáno tím, že jako hospodou vychované děti těžko mezi těmito dvěma skupinami slov rozlišujeme.
- Výměna koňů proběhla bez problému. Jak mě, tak Vojtovi se podařilo během 8mi tahů "pootočit pole o 90 stupňů", takže 16 byla pro nás jasná volba.
- Graf byla chujovina nejvyššího řádu. Možná by se nám to podařilo rozluštit, bohužel se nám však nedostávalo času, což způsobilo takové chyby, jako že jsme při hledání textu napsaného písmem Wingdings nepoužili velká písmena, ale pouze malá a nadávali pak, že je to nějaký divný písmo. Nu což. Další problém byl, že díky méně kvalitnímu monitoru jsme vůbec nezaregistrovali, že je v grafu nějaká azbuka. Holt modrá na modré pro nás zrakově postížené je podpásovka. Jediné, co jsme tedy z celého grafu dokázali během krátké doby vyčíst byla HRA a AUTO, což jak se ukázalo, bylo žalostně málo.
- Na olympiádu jsme nedoletěli, skončili jsme v Praze, kterou jsme dokonce chvíli pokládali za Řím (no, nejen za něj).
Přestávka bodla, provětrali jsme hlavu a ujasnili si další postup. Teda, když tak o tom přemýšlím, tak jsme si nic moc neujasňovali.
- Trojská báseň byla nádherná. Škoda, že v zápalu boje jsme si neuvědomili, že se v zadání píše o řešení se S. Ale nebyli jsme jediní.
- Klávesnici čistila Jitka, my chlapi jsme si zatím chlapsky pokecali. Ono taky nebylo moc co dělat, páč jsme měli jenom jeden počítač a jinak než ve Wordu se nám to dělat nechtělo.
- Křížovka byla taky velice povedená. Chvíli nám trvalo zjistit první slovo, ale pak už to šlo vcelku hladce.
- Náboženství jsme neodhalili, páč po větách nás to nenapadlo rozdělit. Bylo to na můj vkus trochu přeplácaný, ale jinak zajímavej nápad.
- Černou a bílou vyřešil Vojta s prstem v zadku.
Asi ve čtvrt na osm Jitka konečně dočistila klávesnici a tak jsme se pustili do čtvrté sady.
- Obrázková signalizace v nás vzbudila myšlenku, že každý obrázek připomíná nějaké písmeno. Jelen byl například Y (popřípadě U). Zajímavé bylo, že těchto Y, popřípadě U, tam bylo nějak moc. Radši jsme se na to vyprdli, páč nic jinýho nás nenapadalo.
- Sloučenka se nám opět líbila. Nebyly s ní žádné větší problémy.
- Písmena a čísla jsme zkoušeli narvat do mřížky, ale nikam to nevedlo. Vojta dokonce přemýšlel i nad EU (evropskou unií), ale dál to bohužel nedotáhl. Škoda. Chtěli jsme zkusit řešení hrubou silou, ale 26*26*26 možných řešení nás odradilo (možná kdyby bylo více než 5 minut času do konce...)
- To je Švýcarsko, řekl jsem víceméně jako vtip, když jsem koukal na podivný tvary. Ostatní se mi vysmáli. Avšak nebyl jsem daleko od pravdy. Vojta nám furt vnucoval, že je to skládačka. Bohužel neměli jsme funkční tiskárnu. Zkoušeli jsme to obkreslit z monitoru, ale daleko jsme to nedotáhli. A stejně se nám to nechtělo stříhat. Nakonec jsme zkusili hrubou sílu a bylo to. Mohli jsme si už jedině polepšit.
- Mlha byla hodně dobrá. Jakožto jednoduše smýšlející tvorové jsme neměli s vyřešením problém.
Tož tedy vesměs pochvala, i když příště se polepšete a trochu nám nadržujte, ať furt nevyhrávaj ti stejní. Díky předem, flašku pošlem co nejdřív.
Za Dopijem a pudem - Petr
Zpět na zápisky