Zážitky a reakce týmů


Tým "Dopijem a pudem..." napsal:


Michal s Jitkou se sotva vrátili z hor, ještě nestačili ani vydechnout a už jsem na ně zvonil. Zanedlouho se objevil i Vojta, v ruce obrovskýho ptáka. Dravýho. Měl jsem tušit, že s něčím takovým přinde, sliboval mi to už od podzimu. Ale to je jiná historie.


Snaha o prvenství

Příprava před hrou byla více než intenzivní, popovídali jsme si o tom, jak bylo na horách a tak, a proto (ale možná i díky tomu, že Vojta musel celou dobu hrát miny) jsme začali s asi půlminutovým zpožděním, což pro nás mělo neblahé následky. Prvotním cílem bylo zopakovat náš úspěch z minulého ročníku a opět být prvními, kdo vyluští nějakou šifru (to víte obdiv ze strany Prahor nás minule velice potěšil, chtěli jsme ukázat, že to nebyla náhoda). Nepovedlo se, byli jsme druzí. Porazil nás tým s názvem Nažerme sa a poďme, máme podezření, že je to nějaká slovenská imitace našeho týmu, která nás imituje tak dokonale, že je ještě lepší (ovšem závěrečné výsledky řekli své, že).


První sada

No nic, Kurýra jsme sice dali druzí, ale ještě tu byl druhotný cíl - zvítězit. A tak jsme se do toho dali. Moc to jakože nešlo (jak naznačují vtipné narážky orgů, že jsme asi přepálili začátek), ale to my jsme jen tak blafovali a poté, co jsme si jakš takš rozdělili úkoly s tím, že všichni spíš koukali na to, co mají ti druzí, jsme se nějak prokousali až na průběžné asi šesté místo. Jedině noty nám odolávaly, spolíhali jsme na to, že nemá cenu si je přehrávat, obzvlášť když se nám do toho tak nechce, což se ukázalo jako chyba. No, stejně bysme asi ty první dvě písničky nepoznali a vyprdli bysme se na to. Takže posledních pět minut před zveřejněním druhé sady jsme si opět povídali spíš o tom, jak se máme, než o tom, co s těma notama.


Druhá sada

Sledovali jsme hodiny a doufali, že budeme první, kdo vyřeší nějaký úkol z druhé sady. Nepovedlo se. Nebylo tam nic, co bysme byli schopní dát na první pohled. Ach jo! Takže zase rozdělování, Jitka si vzala básničku, Vojta si hrál s čísly, já jsem vyfasoval redundanci (ale stejně jsem koukal spíš na Michalův Set, kterej vypadal mnohem zábavněji). Chvíli se nám zase docela dařilo a dostali jsme se až na průběžné 3. místo! K notám se nám vracet nechtělo a zbývala nám už jenom redundance. Pustili jsme se do ní a přicházely první výsledky... "Stojí stojí" jsme zjistili z morseovky a zkoušeli to nacpat nějak na to ostatní, což nám moc nešlo, navíc nás furt otravoval jestřáb, čučel nám přes rameno a znérvózňoval nás. A pak přišla nejakčnější chvilka. Měli jsme první tři slova - "Stojí stojí babice" - a asi minutu do 17:00, stihli jsme to zadat do Googlu a něco nám to i vyplivlo. Michal dlouho nerozmýšlel a otevřel první odkaz, co se mu líbil. Byl to odkaz na nějaký PéDéeFko, byla to chyba, počítač byl nějak zpomalenej a než se to otevřelo, čas rychle ubíhal. Pak to Michala trklo - je to vrba. Akce pokračuje, Michal zmateně kliká po obrazovce, načež se mu podaří otevřít správné okno. Aha, jenže jakej je kód úlohy? Další zmatené klikání a zoufalý pokusy nějak zastavit čas. Tou dobou už jsme se s Vojtou Michalovi smáli, páč jsme věděli, že to nestihne... A taky že ne, patnáct vteřin po limitu, to naštve. Nu což, přesto jsme byli na pěkném 16. místě (ale kdyby jsme tu vrbu dali, mohli jsme být šestí - no ale to bysme předběhli i Krtky a Pralinky a oni by se pak museli hanbou propadnout, to jsme jim nechtěli udělat, takže to vlastně bylo všechno schválně).


Pauza

O pauze jsme se nedrželi rad organizátorů a nedali si ani svačinku, ani jsme si nedomlouvali taktiku, prostě jsme jen tak klábosili o ničem (teda o něčem jo, ale to vám říct nemůžu, páč je to děsně tajný a Hanka by se mohla urazit, že ji jako pomlováme za zády nebo co, i když to tak vůbec nebylo).


Třetí sada

Pomalu se blížilo druhé kolo, třetí sada, nervozita stoupala, nehtíčky netrpělivě škrábaly po stole a jestřáb stále výhružně pokukoval. A pak to přišlo, bylo to ještě horší, než sada druhá. Začali jsme se v tom nějak plácat, přehazovali jsme úkoly jeden na druhýho a jediný, co jsme během této plodné hodiny zvládli byl Elitní kód a Bludiště. Trochu mě mrzí ta Osmá hodina, byla to výborná šifra, strašně pěkná, ale my jsme zase strašně hloupí a naprostí ignoranti, takže jsme to nevyluštili.


Čtvrtá sada

U čtvrté sady se opakoval neúspěch z ostatních, opět jsme zdaleka nebyli první odpovídající. Vinu bych asi svalil na chlebíčky donesené paní Blahovou (za které ještě jednou děkujeme, byly výborné), které neustále odváděly naši pozornost. Ale trošičku jsme změnili taktiku. Řešili jsme sice opět víceméně zmateně, ale občas jsme dali hlavy dohromady a neslo to své ovoce. První přišla na řadu mlha. Zvládli jsme ji na pěkný druhý pokus. Jitku jsme pak nechali plácat se v Sudoku a my chlapi jsme se vrhli na šachy. Spousta hloupých vtipů a chvíle soustředění nakonec vedly ke správnému řešení, až nás to samotný překvapilo. A pak přišla opět chvíle temna, vyplněná především přežvykováním zmíněných chlebíčků, hlazením Petrova ptáka a podobnýma skopičinama. Deset minut před koncem jsme si řekli: "Dost bylo srandy, nuže luštěme, kamarádi," nebo tak nějak a vrhli se na Starou partu. Odhadli jsme pár měst, přičemž - jak se posléze ukázalo - většinu špatně a pomalu nám docházelo, že mají asi něco společnýho. Evropská unie byla jasná volba, jakožto pilní studenti jsme si z hlavy vzpomněli asi na jeden stát, kterej v EU je (bohužel však ne ze zakládajících), takže přišel na řadu kamarád Googel a potom víceméně náhodné střílení. Už jsme propadali zoufalství, protože všechny města, který jsme nedokázali přiřadit k žádnýmu obrázku už jsme vyzkoušeli (některý i víckrát) a pomalu jsme se chtěli vrhnout na psaní států. Avšak pak přišla spásná myšlenka, že jakožto hlupáci, udělali jsme jistě někde chybu... a ono jo, ta síť metra (či co to bylo) sice vypadala, že je psaná španělsky, ale asi to tak nebylo. Takže Madrid, správně, hurá, únava, končíme. Čtyřicátí první, to je teda nic moc. Abych tedy dostál své povinnosti a určil osoby za tento debakl zodpovědné, nuže věřte, že je to především Michal, který nás furt bavil svýma historkama z hor, za což jsme platili svým pozdním přihlášením. Dále pak Vojta, který donesl zmíněného ptáka. Jitka, protože je to holka. A Petr, protože má blbý kecy a místo luštění akorát všechny popichuje. Škoda, že nedorazil i Jura, třeba bysme ho taky mohli nějak pomluvit.


Závěrečné poděkování

A jako vždycky, díky za hru (já osobně mám Sendvič rád, je to jedna z mých oblíbených šifrovaček), gratulace organizátorům za bezchybné zvládnutí hry. Gratulace všem, kdo se umístili před náma. Hodně úspěchů do přístě všem, kdo se umístili až za náma. A speciální opovržlivé "FUJ!" týmu Nažerme sa a poďme, kterýžto nám vyžral naši jedinou možnost utržit nějakej ten kousek slávy.

Za Dopijem a pudem... Petr

Zpět na zápisky