Zážitky a reakce týmů

Tým "Pomocní ponocní" napsal:



Jak pojmout reportáž ze hry, která je takovým hektickým dostihem, že pět minut po jejím skončení nejsme příliš s to dát dohromady, jak vlastně probíhala?
Sendvič pro nás znamenal start v dost neobvyklém složení. Prapůvodně jsem do hry přihlásil vlastní mateřský tým Pralinky zvlášť. Ten postupem času několikrát změnil složení, v důsledku čehož i jméno. Pralinky zvlášť neměly dostatečnou účast. Postupně účast odvolal Petr Aulický s tím, že musí do Itálie na výlet, Martin Pospíšil s tím, že musí do Jedlové na maškarní, a Míša Maděrová s tím, že musí do Portugalska na půl roku.
Takže naše sestava byla: Olina a Pavel Lopourovi za brněnskou sekci soutýmí Campos blue line - Jmelí, Ladja za prastarý šifrovací tým Borci a Pepa a já za poličskou sekci Pralinek zvlášť. Celkem tedy 4 pořadatelé Svíček. Jako tajná posila a nepřiznaný šestý člen tam ještě figurovalo miminko s pracovním jménem Aprílek, které se plánuje narodit někdy mezi Pewností a Dnem. Místem konání byl Lopourovic brněnský byt.
Nejsem s to dát dohromady do detailu, co vlastně kdo z týmu dělal, vím, na čem jsem se podílel já. Pokud bude kdokoli z Pomocných ponocných číst tento text, nechť přispěje přiznáním svého podílu na bronzové medaili.
Hra se mimořádně vydařila. Nastupovali jsme do ní ve zcela nesehrané sestavě, přesto jsme skončili v takové konkurenci třetí a celou půlhodinu jsme dokonce žebříček vedli. To se nám nikomu zatím nikdy nikde nepovedlo, pokud nepočítám prvních pět minut druhé Krtčí nory, na níž jsem já startoval za Tchořím smradem a kterou jsme nakonec totálně zbabrali.
Takže tedy nejlépe po jednotlivých úkolech:

101-Noty
Byly vynikající jako kulturní vložka. Ola jako hudební vzdělanec nám je opakovaně přehrávala na flétnu. Pokoušela se je hrát normálně, pozpátku i s pozměněnou délkou not. Pořád nám to nic nepřipomínalo. Ani správná orientace na podivnosti v zadání (pomlky na konci, jen dva typy not, celková kakofonie) nám nepomohla. Přestože jsme v závěru druhé sady měli celkem hodně času, kdy jsme se nevěnovali ničemu jinému než notám, protože všechno ostatní už bylo prolomeno, nerozlouskli jsme je. Dokonce zde padl i zcela vážně míněný návrh, že takovou hrůzostrašnost nemůže žádná kapela hrát, a zadat jako kód "ZADNA". Nakonec byl chválabohu zavržen. Grafické řešení nás nenapadlo. Přestože jsme zápis analyzovali ze všelijakých hledisek, to klíčové, spočítat noty, zůstalo nakonec opomenuto.
102-Metodická (26 min 51 s, 33. odpověď)
Tento typ úloh mám rád, proto jsem se jí ujal hned na začátku. Šel jsem na to příliš vědecky a systematicky, proto mi to celkem dlouho trvalo. Řešení "nejmenší tuzemský savec" bylo na světě a zbývalo jen zjistit, který to je. Věděl jsem, že nejmenším savcem vůbec je bělozubka nejmenší, ale měl jsem za to, že u nás nežije. Když jsem chtěl nejmenšího savce najít, nedařilo se, nakonec jsem našel jiný druh bělozubky, který u nás žije. Zkusil jsem to a bylo to špatně. Na rejska došlo vzápětí, ten už byl správně. Zadávání celého názvu mne naštěstí vůbec nenapadlo. Pozorné čtení zadání totiž nepatří k mým silným stránkám.
103-Obdélníky (16 min 29 s, 22. odpověď)
Do toho se někdo pustil taky hned na začátku (Ladja?), zatímco já jsem řešil metodickou. Rozčlenění na obdélníky bylo celkem dílem okamžiku, já jsem jen asistoval u čtení tajenky. Nevím jak ostatním, ale nám se po každé odpovědi (i správné!) objevila chybová hláška. Protože byla žlutá a zbytek jsme pozorně nečetli, až do chybného zadání bělozubky o 9 minut později, při němž jsme poznali, že skutečné chybové hlášení je obsáhlejší, jsme předpokládali, že tajenka "TOM" byla špatně a řešili jsme obdélníky dál. Ztráta času, bohužel.
104-Loga (28 min 36 s, 15. odpověď)
Poznali jsme jenom Rolling Stones a Tři sestry. Hledání na internetu se věnoval Pepa. Nejprve se pokoušel náhodně tipovat, co by to mohlo být, poté se sofistikovaněji věnoval prohlížení nabídek obchodů s hudbou až nakonec definitivně uspěl s nabídkou jakéhosi obchodu z říše punker fashion. Chybělo nám pak jedině E, které jsme si domysleli.
105-Šotek (49 min 15 s, 20. odpověď)
Po tomto úkolu vypadala Olinina knihovna jako po řádění poltergeista. Byla to právě ona, kdo se tomu věnoval, odhalila první chyby a v závěru, když ostatní bylo hotovo a s notami jsme si nevěděli rady, jsme se přidali i ostatní a konec byl kolektivním dílem. Ještěže Pepa ví, kde na internetu najde kompletní texty knih.

201-Morgenstern (12 min 31 s, 5. odpověď)
Tak tahle byla hezoučká. Protože jsem sám autorem mnoha šifer, umím si představit, jak se u tvorby šifry Morgenstern museli pořadatelé nařehtat. Já jsem se k ní připojil teprve dodatečně, odhalování jednotlivých názvů bylo kolektivní prací, konečné heslo jsem odhalil já. Právě vyřešení Morgensterna nás poprvé vyšvihlo do vedení.
202-Prubnem morseovku (14 min 5 s, 4. odpověď)
Jen co jsem odběhl od Morgensterna, napadla mne i tady správná myšlenka. I kvůli tomu nadpisu byl princip možná až moc průhledný, ta slova kontrastovala až příliš. Šifra byla navíc velice krátká, ale nevadí. Po tomto řešení jsme totiž vedli s náskokem dvou úloh.
203-Výměna koňů (31 min 24 s, 67. odpověď)
Tohle řešili Pavel a Ladja a trochu se to nevyvedlo. Na řešení na šestnáct tahů totiž přišli velice brzo, ale pořád se nám to zdálo moc jednoduché. Čekali jsme v tom nějaký fígl, tak jsme "16" nezadali a Pavel s Ladjou se pořád snažili vykoumat, jak to udělat na 14 nebo 12 tahů. Koumali dlouho, až jsme celí nejistí těch "16" zadali a bylo to správně. Neměřili jsme to, trochu se ale bojím, že jsme váhali možná i déle než 15 minut.
204-Graf (39 min 40 s, 3. odpověď)
Zatímco Pavel a Ladja řešili koně, Ola, Pepa a já jsme řešili graf. Za pomoci metody, kterou zveřejňovat nebudeme, jsem odhalil "jídelnu", odhalil jsem taky "výšku" a "život" (a podotýkám, že azbuku považuju za příliš málo k tomu, abych celý text považoval za ruštinu - jakpak se asi řekne "život" bulharsky?), někdo jiný odhalil i "auto" a "hru". Bohužel jsme byli moc precizní, takže jsme odhalili i to, že auto je Mazda a snažili se to celé napasovat na nějaký reklamní slogan. Padl i návrh, že řešením bude "ZUMZUMZUM", ale nesedělo to proti zbytku. Když jsem si já a Ola rozepisovali strom, abychom louskli morseovku, někdo nadhodil otázku, co s tím potom, a já jsem navrhl pevnost Boyard. Pepa pochopil, že je to správně a vzápětí zahlásil správné heslo "SKOLA". To se to soutěží, když konkurenční pořadatelé používají nápady z naší hry. ... No dobře teda, není úplně náš.
205-Olympiáda (2 min 40 s, 1. odpověď)
Jediná šifra hry, kde jsme byli nejrychlejší. Zato ale s obrovským odstupem. Přesto mi připadá, že jsme ji řešili trapně dlouho. Když jsem totiž poprvé uviděl zadání, okamžitě jsem na třetím snímku identifikoval Švýcarské Alpy a Lago Maggiore (byť jsem si nemohl vzpomenout na název). Poté jsem na prvním poznal Prahu a Barcelona jako doplnění řady byla okamžitým nápadem. No ale chtěl jsem se pro jistotu podívat i na ostatní snímky, proto skoro tři minuty. Jako geograf si mohu jen přát, aby organizátoři zařazovali více geografických šifer jako byla tato. Potom se může stát, že Pralinky zvlášť či některý z jejich četných derivátů a konglomerátů jednou něco vyhraje a nebude se muset stále spokojovat s medailemi podřadných kovů.

O přestávce jsme se vyfotili, zhodnotili jsme, že průběžné třetí místo vypadá slibně a nakrmili jsme se sendviči.

301-Trojská báseň (56 min 30 s, 35. odpověď)
Ani nevím, kdo se tomuto vlastně věnoval. Každopádně jsme se na báseň vrhli teprve ve chvíli, kdy jsme již měli vyřešeno něco jiného a někomu se uvolnili ruce. K prvotnímu Olininu odhalení opakujících se písmen na základě veršů s "y" a "z" i tak došlo poměrně pozdě, navíc v době, kdy jsme byli lehce nervózní z dílčího propadu. Rychle jsem se k tomu přidal a začal jsem bleskurychle číst "minerál o stupeň tvrdší než su ... to bude sůl kamenná, zkontrolujte to někdo, já jdu hledat stupnici tvrdosti." Našel jsem stupnici, v ní po soli kamenné následoval "kalcit-vápenec". Ještě jsem se asi dvakrát zeptal, zda tam skutečně vychází sůl kamenná. Nikdo nic neříkal, tak jsem předpokládal, že ano. Z geologie jsem měl jedničku, tak jsem všechny přesvědčil, že vápenec je hornina, kdežto kalcit minerál, a šup tam s ním. Špatně. No tak jsme tu tajenku dočetli do konce, ověřili jsme, že minerály jsou skutečně odrůdy křemene, jak jsme předpokládali a vítězoslavně jsem zadal "TOPAZ". Zase špatně. Už dávno se mi nepodařilo vyrobit tolik zmatků. Dostal jsem po právu vynadáno a zadal jsem správnou odpověď. Fujtajbl hamba.
302-Klávesnice (36 min 58 s, 18. odpověď)
Hned, jak se zobrazila třetí sada, zajásal jsem. Tohle si beru na starosti, bude to hravé (hravé, nikoli hračka). Dělal jsem to s Pepou na počítači metodou Ctrl+H. Jenže jsme tam tu a onde naflákali chyby, museli se kousek vracet a v důsledku to nakonec byla zdlouhavá piplačka. To proto ty ošklivé jedovaté poznámky organizátorů, že Pomocní ponocní asi zaspali začátek třetí sady. Nezaspali. Fakt ne. Následné tři vyřešené úlohy během 4 minut, kterými jsme se vrátili na medailové příčky, to snad dokazují.
303-Infantilní křížovka (33 min 20 s, 22. odpověď)
K tomuto jsem se pro samou klávesnici nedostal. Řešili to ostatní a dobře, že tak. Když jsem se na to potom díval, usoudil jsem, že bych dal dohomady tak 5 písniček. I když ostatní jich prý neměli o moc více a stačilo jim to k odhalení hesla. Šikulky.
304-Nové náboženství
Druhá nevyluštěná šifra. Jednotlivé prvky jsme sice k náboženstvím přiřadili správně, až do konce hry jsme ale uvízli na nesmyslném třízení na bohy, místa, svátky a podobně. Ani během dlouhé doby během konce hry, kdy jsme už nevyluštili nic, se nám nepodařilo odhalit správný postup.
305-Černá, bílá (37 min 15 s, 51. odpověď)
K tomu jsem se také vůbec nedostal, nevím, kdo to dělal, ani neznám peripetie řešení předcházející.

401-Obrázková signalizace
Poslední z šifer, které Pomocným ponocným odolaly. Nebyli jsme ani na správné stopě, ani na špatné stopě, nebyli jsme víceméně na žádné stopě, dělali jsme s tím jenom nehorázné nesmysly typu identifikace písmen z rozpřežených rukou a podobně.
402-Sloučenka (16 min 26 s, 12. odpověď)
Tohle se mi líbilo, ale nezabýval jsem se tím. Vyřešil to někdo jiný. Nevím kdo.
403-Písmena a čísla (29 min 45 s, 4. odpověď)
K tomuto řešení jsem se přidal, když ostatní tápali. Ola potom prohlásila, že tam vidí zkratky, já jsem pomáhal s identifikací těch správných. V principu byla šifra pěkná, v provedení nikoli. Pokud je EU přednostně European Union a nikoli Evropská unie (to nám docela trvalo, pořád jsme se v tom snažili vidět nějaký "vnitřek"), pak nechápu, na základě čeho jsme se z tajenky "United Nations" měli dovtípit, že kódem není "UNO", nýbrž "OSN". Nechápu to doposud a jsem přesvědčen, že naše penalizace za špatnou odpověď "UNO" je jediná, kterou jsme si opravdu nezasloužili. Ne, že by to nebylo jedno. Náskok Prahor i ztráta Čaje o páté byly příliš velké na to, aby to mohlo něco ovlivnit. Ale je to jediný prvek ve hře, kvůli němuž mám důvod brblat, tak si to vychutnávám. Písmena a čísla byla poslední šifrou, kterou jsme vyluštili. Naposledy jsme zde vyskočili na první místo a zbylou půlhodinu už jsme se zoufale plácali v náboženství a v obrázcích a nervózně klapali F5, abychom zjistili, kdo všechno nás předbíhá. Naštěstí byl náš výsledek natolik dobrý, že to zvládly pouze dva týmy, a na nás zbyla bronzová medaile.
404-Podivné tvary (14 min 15 s, 3. odpověď)
Tahle šifra byla pro mne jak dělaná, mohla dopadnout tak dobře jako olympiáda. Proto mne 14 minut luštění rozhodně nepřipadá jako uspokojivý výsledek. Bosnu a Hercegovinu jsem tam totiž rozpoznal okamžitě, ale pak nastalo nepochopitelné zatmění. Zaboha jsem nebyl s to pojmenovat Bolívii, jejíž tvar mi byl také známý. Ani otáčením zadání jsem neidentifikoval ani takové profláklé tvary jako Brazílii a Benin a nakonec jsem si musel potupně dopomoci mapou, abych odhalil alespoň tu Bolívii. Fujtajbl hamba.
405-Mlha (21 min 16 s, 55. odpověď)
Tak tohle bylo prima. Docela dlouho jsme do toho zírali, než se Ola konečně odvážila nahlas prohlásit to, co už asi leckoho napadlo. Že kód bude "KOD", když se to tam píše. A byl.

A potom jsme už jenom sledovali jak se bude vyvíjet pořadí. Brzy nás předstihly Prahory, které měly lepší čas, poté i Proudoví krtci rudí. S přibývajícím časem bylo čím dál více jasné, že nic dalšího už neprolomíme, tak jsme upřeně zírali na zmraženou výsledkovku a div, že jsme se nemodlili, aby zůstala tak, jak je. Bylo to dost pravděpodobné. Jediný, kdo nás v tu dobu ještě vážně ohrožoval, byl Čaj o páté. Čas 20:05 nakonec potvrdil naše třetí místo. Asi dobře, že měly Prahory lepší čas. Se smůlou, která je postihla v poslední minutě, by mne takto získané stříbro asi moc netěšilo. Náš bronz je takto zcela zasloužený a nezpochybnitelný.
Je to o to větší úspěch, že jsme startovali jako nesehraný slepenec lidí. Ladja nám na závěr poděkoval za medaili. Myslím, že neopodstatněně. Mám pocit, že jsme se na našem dobrém výsledku podíleli všichni a rozhodně nebyl nikdo, kdo by tam byl jenom do počtu. Prostě jsme byli dobrý tým. Ladja, Pepa a já jsme ještě oslavili medaili pralinkami zvlášť a poté v rámci posendvičné v židenické hospodě U pantátů. Jak jinak.
Na závěr jsem chtěl ještě pogratulovat Krtkům a Prahorám, kteří nás jako jediní předstihli. Když jsem prošel výsledkové listiny šifrovaček za poslední rok nebo nedejbože půlrok, došel jsem k závěru, že snad ani ne. Že konečně odhodím masku a projevím se jako závistivý a nepřející nepřítel. Že dám najevo názor, že kdokoli jiný by si ty první dvě příčky zasloužil víc. A tím nemyslím na nás. Že vykřičím do světa, že už jsou s tím trapní a že je v tom určitě nějaká levárna a že jsou domluvení s organizátory a s ďáblem a tak vůbec. Ale pak jsem si řekl, že je to asi opravdu proto, že jsou prostě špička, na kterou se zatím marně snažíme dotáhnout. Tak teda jo. Blahopřeji vám oběma, Krtci a Prahory. Upřímně. Fakt. Ale příště! Jen počkejte! Pralinky zvlášť prošly evolucí...

Síba von Pomocní ponocní.

Zpět na zápisky