2009
Starší ročníky
Čas serveru [ 17:11 ]
Zážitky a reakce týmů
Tým "Havran" napsal:
Sendvič z pohledu Deneb, členky týmu Havran (sepsáno pro jistý nejmenovaný klub diskuzního serveru Hofyland, pro pobavení širé veřejnosti zkopírováno i sem)
Tak jsme se dnes s Michym, Jindrou, Krystýnou a Sirem (osobně neznám) zúčastnili šifrovačky Sendvič. Docela pěkné to bylo. :-) Skončili jsme 48. z 226 hrajících týmů, což je lepší, než bych si troufla očekávat.
Původně, když se mě Michy ptal, jestli se přidám a jestli pojedeme do Kladna nebo budeme doma, myslela jsem, že varianta doma = budeme dělat podporu týmu, který někde běhá po Kladně a luští, zatímco my jakožto podpůrní členové budeme s pomocí strejdy Googla telefonicky odpovídat na otázky jako "jaké barvy jsou na vlajce Uzbekistánu?" a "v kolik jede první ranní vlak z Kolína do Pardubic?" Leč realita byla jiná, neb Sendvič probíhá v prostoru virtuálním a tudíž všichni účastníci, ať sedí kdekoli, jsou plnohodnotnými členy týmu a luští šifry stažené v patřičný okamžik z internetu. To člověka trochu překvapí, když se to dozví pár hodin před začátkem hry. Ale budiž. ;-)
Michy od rána chystal různé šifrovací pomůcky, takže už o půl třetí, půl hodiny před začátkem hry, seděl ve střehu u počítače a po ruce měl nasyslenou slušnou kupičku papírů, pastelek, pravítek, kódovacích tabulek... kalkulačku, kružítko, křivítko, notové papíry... Já jsem dvě minuty před třetí odložila rozečtenou detektivku a začala hledat stránky Sendviče. Průběh hry byl zhruba takový: ve tři přišla první sada úkolů, ve čtyři druhá, kteréžto obě měly být hotové do pěti. Mezi pátou a šestou byla pauza, načež následovala třetí a s hodinovým odstupem čtvrtá sada, celá hra končila v osm. Se zbytkem týmu jsme vedli debatu přes Michyho něco-jako-ICQ (myslím že jabber se tomu říká), takže jsem po každém cinknutí (= nová zpráva) otravovala Michyho s dotazy co se děje a co že nám píšou. Ale psychicky to přečkal.
Kupodivu unesl i to, že jsem mu zásadní nápovědu k jedné šifře na které pracoval, podala způsobem: "jo, když jsem na to před půl hodinou koukala, shodovaly se tam počty teček s Braillovým písmem, ale zapomněla jsem ti to říct..." :-D Odplatil mi to v zápětí tím, že jako překombinovaný odmítl jeden můj nápad. Zhruba takový: z textu nazvaného Odpočet se trošku složitěji vyškrtávala jména číslic (OSM, SEDM, SEST...), načež zbyl výraz "cíl dopadu". Řešení mělo ale být jednoslovné, takže jsem zkoušela vypsat čísla, která se vymykala pravidelnému odpočítávání, ručně se to ale dělalo těžko, kdežto Michy by na to měl prográmek raz dva. Tvrdil, že je to nesmysl a že na co by ta čísla byla. Navrhla jsem třeba datum shození atomovky, to že by pak onen cíl dopadu byla třeba Hirošima. Michy stále odmítal spolupráci. Nu... Hádejte jaké nakonec mělo být řešení... :-D)
Jinak si ale troufám říct, že spolupráce byla funkční a že i rozdělení týmu na dvě samostatné jednotky nebylo marné (ač to nebyl tak úplně záměr). Když totiž moc lidí řeší jednu šifru, nechá se snadno jedním vyřčeným nápadem zavést do slepé uličky. Takhle sice fungovalo "víc hlav víc ví," ale v pražské a kladenské sekci zvlášť, takže na zapeklitější nedořešené šifry byly dva zcela nezávislé pohledy.
Dojem ze šifer mám jako po každé šifrovačce. U vyřešených: "jak to, že jsme na takováhle komplikovaná řešení vůbec dokázali přijít???" (Platí i jednotlivě: "jaká náhoda mohla způsobit, že mě to napadlo, vždyť je to úplně šílené!?") U nevyřešených: "co to musí být za cvoky, co to vyřešili? Vždyť to se nedá!" A jako obvykle u pár šifer nechápu princip ani po zveřejnění postupů a správných odpovědí. :-D Asi nejšílenější mi letos přišla šifra, kde figurovaly mlžné fotky z Budapešti s krátkým doprovodným textem, nutnost odvodit z nich maďarský výraz pro mlhu, přehlásku nad prostředním písmenem interpretovat jako dvě tečky a výsledný kód: TEČKY. Koneckonců, taky tahle šifra má ve statistikách nejvyšší počet špatných pokusů - 297.
Asi nejkrásnější šifra byla "Jako malí" - moje první úspěšně vyluštěná - pět dvojic obrázků (svěrák+stará tisícovka, kytka+trnka,...), pod nimi prázdná křížovka o pěti řádcích. Principem bylo přijít na to, že je v obrázcích zakódován autor dětské knížky a její ilustrátor, do křížovky se pak doplňoval název knížky. Napadlo mě to hned poté, co mi došlo, že ten domnělý květ afrikánu je ve skutečnosti karafiát, dvojice Karafiát + Trnka = Broučci. Nejdrsnější byla dvojice kočka + novorozeně (Macourek + Born ;-)).
Tak, a jdu si zase číst tu detektivku. :-)
Tak jsme se dnes s Michym, Jindrou, Krystýnou a Sirem (osobně neznám) zúčastnili šifrovačky Sendvič. Docela pěkné to bylo. :-) Skončili jsme 48. z 226 hrajících týmů, což je lepší, než bych si troufla očekávat.
Původně, když se mě Michy ptal, jestli se přidám a jestli pojedeme do Kladna nebo budeme doma, myslela jsem, že varianta doma = budeme dělat podporu týmu, který někde běhá po Kladně a luští, zatímco my jakožto podpůrní členové budeme s pomocí strejdy Googla telefonicky odpovídat na otázky jako "jaké barvy jsou na vlajce Uzbekistánu?" a "v kolik jede první ranní vlak z Kolína do Pardubic?" Leč realita byla jiná, neb Sendvič probíhá v prostoru virtuálním a tudíž všichni účastníci, ať sedí kdekoli, jsou plnohodnotnými členy týmu a luští šifry stažené v patřičný okamžik z internetu. To člověka trochu překvapí, když se to dozví pár hodin před začátkem hry. Ale budiž. ;-)
Michy od rána chystal různé šifrovací pomůcky, takže už o půl třetí, půl hodiny před začátkem hry, seděl ve střehu u počítače a po ruce měl nasyslenou slušnou kupičku papírů, pastelek, pravítek, kódovacích tabulek... kalkulačku, kružítko, křivítko, notové papíry... Já jsem dvě minuty před třetí odložila rozečtenou detektivku a začala hledat stránky Sendviče. Průběh hry byl zhruba takový: ve tři přišla první sada úkolů, ve čtyři druhá, kteréžto obě měly být hotové do pěti. Mezi pátou a šestou byla pauza, načež následovala třetí a s hodinovým odstupem čtvrtá sada, celá hra končila v osm. Se zbytkem týmu jsme vedli debatu přes Michyho něco-jako-ICQ (myslím že jabber se tomu říká), takže jsem po každém cinknutí (= nová zpráva) otravovala Michyho s dotazy co se děje a co že nám píšou. Ale psychicky to přečkal.
Kupodivu unesl i to, že jsem mu zásadní nápovědu k jedné šifře na které pracoval, podala způsobem: "jo, když jsem na to před půl hodinou koukala, shodovaly se tam počty teček s Braillovým písmem, ale zapomněla jsem ti to říct..." :-D Odplatil mi to v zápětí tím, že jako překombinovaný odmítl jeden můj nápad. Zhruba takový: z textu nazvaného Odpočet se trošku složitěji vyškrtávala jména číslic (OSM, SEDM, SEST...), načež zbyl výraz "cíl dopadu". Řešení mělo ale být jednoslovné, takže jsem zkoušela vypsat čísla, která se vymykala pravidelnému odpočítávání, ručně se to ale dělalo těžko, kdežto Michy by na to měl prográmek raz dva. Tvrdil, že je to nesmysl a že na co by ta čísla byla. Navrhla jsem třeba datum shození atomovky, to že by pak onen cíl dopadu byla třeba Hirošima. Michy stále odmítal spolupráci. Nu... Hádejte jaké nakonec mělo být řešení... :-D)
Jinak si ale troufám říct, že spolupráce byla funkční a že i rozdělení týmu na dvě samostatné jednotky nebylo marné (ač to nebyl tak úplně záměr). Když totiž moc lidí řeší jednu šifru, nechá se snadno jedním vyřčeným nápadem zavést do slepé uličky. Takhle sice fungovalo "víc hlav víc ví," ale v pražské a kladenské sekci zvlášť, takže na zapeklitější nedořešené šifry byly dva zcela nezávislé pohledy.
Dojem ze šifer mám jako po každé šifrovačce. U vyřešených: "jak to, že jsme na takováhle komplikovaná řešení vůbec dokázali přijít???" (Platí i jednotlivě: "jaká náhoda mohla způsobit, že mě to napadlo, vždyť je to úplně šílené!?") U nevyřešených: "co to musí být za cvoky, co to vyřešili? Vždyť to se nedá!" A jako obvykle u pár šifer nechápu princip ani po zveřejnění postupů a správných odpovědí. :-D Asi nejšílenější mi letos přišla šifra, kde figurovaly mlžné fotky z Budapešti s krátkým doprovodným textem, nutnost odvodit z nich maďarský výraz pro mlhu, přehlásku nad prostředním písmenem interpretovat jako dvě tečky a výsledný kód: TEČKY. Koneckonců, taky tahle šifra má ve statistikách nejvyšší počet špatných pokusů - 297.
Asi nejkrásnější šifra byla "Jako malí" - moje první úspěšně vyluštěná - pět dvojic obrázků (svěrák+stará tisícovka, kytka+trnka,...), pod nimi prázdná křížovka o pěti řádcích. Principem bylo přijít na to, že je v obrázcích zakódován autor dětské knížky a její ilustrátor, do křížovky se pak doplňoval název knížky. Napadlo mě to hned poté, co mi došlo, že ten domnělý květ afrikánu je ve skutečnosti karafiát, dvojice Karafiát + Trnka = Broučci. Nejdrsnější byla dvojice kočka + novorozeně (Macourek + Born ;-)).
Tak, a jdu si zase číst tu detektivku. :-)
Zpět na zápisky