Sada 1
101. Pravidla Hry
Řešením této úlohy není smysluplné slovo. Upozorňujeme, že jde o verzi pravidel, která je běžně používána v našich krajích, nehrajeme tedy podle starých pravidel.
A Každý hráč má od začátku hry svého trenéra a maséra. K těmto osobám jsou povinni hráči chovat se za všech okolností slušně a korektně a použití pohoršujících či urážlivých výroků nebo gest na jejich osoby se považuje za nesportovní chování.
B Za hrubě nesportovní chování se považuje, pokud během hrací doby hráč provede či se jen pokusí o takové jednání, které by vedlo k předčasnému ukončení utkání pro některého z ostatních hráčů, trenérů či masérů.
C Každé utkání řídí právě jeden rozhodčí, který má na hřišti neomezenou pravomoc k uplatňování pravidel a ducha fair-play.
D Všichni hráči, trenér či masér respektují rozhodnutí rozhodčího. Není povoleno znevažovat výroky rozhodčího, rozhodovat místo něj či se pokoušet jeho usnesení jakkoliv měnit. Za nesportovní chování se považuje použití pohoršujících nebo urážlivých výroků či neoprávněných protestů na osobu rozhodčího.
E Hrací doba je pravidelně přerušována přestávkami za účelem odpočinku hráčů a tyto přestávky (vyhlášené rozhodčím) jsou hráči povinni dodržovat.
F Hráči hrají po celou dobu jen se svojí výstrojí, brát si výstroj bez dovolení od ostatních hráčů se považuje za nesportovní chování.
G Během hrací doby není povoleno ani žádat ostatní hráče o zapůjčení či darování části výstroje potřebných ke hře.
H Během hrací doby si může hráč draftovat do svého týmu právě jednoho spoluhráče. Není však povoleno dosáhnout poslední mety s hráčem, který je již v týmu jiného hráče.
I O draftování do týmu nemůže hráč požádat jiného hráče, který je již spoluhráčem jiného hráče.
J Každé simulování či jakékoliv verbální výroky, které mají oklamat rozhodčího či ostatní účastníky hry, jsou zakázané a musí být potrestány jako nesportovní chování.
102. Jak malí
103. 12 obsahuje 26
104. Hvězdičky
105. Konstrukční
106. Vnitřní neklid
Hřmí proud. Mé srdce pouhý troud
Snad tma mě touží roztrhnout
Ó ráno ran. Jsem rozerván
Káňata krouží. Zvony hran
Yperit vdech jsem - potom zdech
A sny mě rdousí na zádech
Iluze nic, ve světle svic
Souboje hadích zřítelnic
Chci ihned opustit svůj svět
Noc dává ďáblům pokyn. Vpřed
Tesklivý pach - jsem větroplach
Introvert. Slaboch, cítím strach
Intimní image - hledám klíč
Mě táhnou víry. Kamsi pryč
Na zdi smrt - strašný černý chrt
Alibi hledám - vrak se zvrt
Les mrtvol vidím, ze všech zmol
Vylezli štíři - hudba v moll
Akord a éter – to je směr
Od pekla, přímo na sever
Spí našeptávač. Mozek stlač
Nervy se svíjí vysavač
Erb koster jako přízrak ber
Soupeří, v touze najít směr
Pradávný amulet mě z cesty sved
Reziví mysl - zrak mi zbled
A vrávorám a vlnolam
Hrne mé moře bůhvíkam
Exil a etan. Krákot vran
Vlci už vyjí ze všech bran
Jenom se rvát - však v ose drát
Vystřelí mozek. Chci se smát
Rezivá sněť mi hyzdí pleť
Satan už volá, přímo hleď
Led unes touhu. Zbyl mi stres
Existenciální nebozez...
Sada 2
201. Koníčkovka
Cesta je symetrická podle středu a z posledního pole je možné skočit opět na první.
202. Radar
203. Trasa Sendviče 2009
Letos jsme pro Sendvič chtěli vytvořit opravdu vypečenou trasu. Čtyři větve, každá by začínala u Býčí skály v Moravském krasu a každá by obsahovala jiný počet šifer. Udělali jsme si terénní výlet, prošli to celé s GPSkou, našli vhodná stanoviště pro úkryt šifer. Athaj zmapoval jihozápadní větev, Ivo severozápadní, Kačka severovýchodní a Tom jihovýchodní. Bylo to perfektní, drsné, náročné.
Celí rozradostnění jsme dorazili na týmovku k Radkovi, Tomášovi a Fose a začali jim nadšeně líčit naše plány: „V těch místech ještě Sendvič nikdy nebyl!“ volali jsme jeden přes druhého.
„Sendvič je přece internetová hra,“ zpražil nás suše Radek, „žádnou trasu nepotřebujeme.“
„Aha...“
Tak na to jsme fakt zapomněli. Tolik práce a k ničemu! Nebo že by přece jen ne? Aspoň tu mapu nějak použít, když už nic jiného...
204. TTTTTTTTT
LOD OBRI SHERY TY SOBE OBJEDTE CEZ UDUSI SRACE TAPE PEREMI LEST REKNE BERLE PLOUN PSO MOR SKONA
205. Video
Zadání nalezene na adrese portálu YouTube.
Sada 3
301. Trezor
Nedávno se mi stala zvláštní příhoda. Byl jsem na návštěvě u svého přítele Karla. Je to zbohatlík, třípatrová vila v residenční čtvrti ostatně mluví za vše. Hned při vstupu do domu se mě ujala služka a po schodišti mě dovedla až k jeho pracovně. To si někdo žije! Vstoupil jsem v okamžiku, kdy Karel něco vkládal do temné díry v protější zdi. Asi nějaká skříňka na cennosti. Co tam může schovávat?
„Co tak tupě zíráš?“ vytrhl mě ze zamyšlení Karel, „ten trezor je památka po dědovi. Jednoduchá konstrukce, jednoduchý systém, ale funguje spolehlivě.“ Tak tohle bych nečekal. „Vypadá trochu jako stará úschovna zavazadel, co mívali na vlakovém nádraží,“ prohlásil jsem s mírnou ironií v hlase. Karla se to zjevně nedotklo. „Tak tak, každá číslice se ovládá zvláštním kolečkem, kterým se dá točit jen jedním směrem, což někdy zdržuje. Zvlášť, když chceš otočit dvojku třeba na nulu. Rodinná památka je ale rodinná památka. A teď mě, prosím, na chvilku omluv, jen ho zakóduji.“
Přistihl jsem se, že přemýšlím, jak se dostat dovnitř. Trezor bude asi ocelový, když je tak velký, tady zjevně dláto nepomůže. Co kdybych zkusil zjistit číselný kód? Bohužel, Karel obratně stíní výhled.
Cvak - cvik, cvik, cvik - cvok, cvok, cvok, cvok – zdá se, že každé kolečko vydává jiný zvuk, to je zajímavé. Takže právě pohnul třemi kolečky, dohromady o jedna, o tři a o čtyři.
Škoda, že není vidět na číslice. Ale vida – na boční stěně je zrcadlo! Co to tam je teď za kombinaci? Samé šestky a devítky. Tak moment, jsou to dvě šestky a čtyři devítky nebo dvě devítky a čtyři šestky? Už to zaclonil a zase nic nevidím. Jak to tam bylo? Ty dvě stejné rozhodně nebyly vedle sebe.
A pozor, už zase cvaká, a zase třemi kolečky, ale tentokrát úplně jinými. Dvanáctkrát dohromady, jednotlivé počty jsem tentokrát nezachytil.
Takhle by to něšlo, musím ho nějak přimět k pohybu a zahlédnout aspoň některé číslice. „Pěkný úlovek,“ oceňuji paroží na stěně. „A to jsi neviděl salonek ve třetím patře.“ Zdá se, že to zabralo. Karel je zjevně polichocen a na chvíli poodstoupil od trezoru směrem k paroží.
Nenápadně zamířím pohledem k číselné kombinaci. To je náhoda, tohle je přece rodné číslo mé dcery! Už chybí jen 3962. Jojo, dneska už je to slečna. To už je let, co se narodila; ani na prstech na rukou už to nespočítám. Ale ta neděle, to byl nejkrásnější den v mém životě.
Úplně mimo moji pozornost Karel přešel zpátky k trezoru. K sakru, kolikrát to teď cvaklo? Maximálně 12x, ale přesně nevím. Proč jsem nedával víc pozor? Ale podle zvuku musel pohnout třemi kolečky. Moje šance na dekódování je tedy zdánlivě minimální.
„Tak a máme zakódováno.“ prohlásil Karel. „Promiň, dneska mám důležitou schůzku. Ale nezoufej, zavolej mi někdy do práce a můžeme někam večer zajít.“ Na lísteček mi napsal telefon do práce a vyprovodil mě z kanceláře. Jen jsem se stačil ohlédnout přes rameno směrem k trezoru a vrýt si do paměti číslice 230239, i když nevím, jestli mi to k něčemu kdy bude.
„Ten kód sis vymyslel sám?“ zeptal jsem se s předstíranou lhostejností. „Nene, to vymyslel náš bezpečnostní specialista. Je to trochu blázen, někde četl, že nejlepší kódy vznikají jako součin dvou prvočísel. Já tomu vůbec nerozumím, ale důvěřuji mu. Navíc mě přijde docela levně.“ „A jak si ten číselný kód pamatuješ?“ snažil jsem se z něj ještě dostat po cestě ke dveřím. „Zkrátka pamatuju,“ odsekl už trochu netrpělivě. „Kdybych si nebyl jistý, mám na to takový speciální složitý postup, podle kterého poznám bez nesnází, zda je číselný kód správně.“
„Tak to máš vskutku dobře zabezpečené,“ pravím a v duchu se už snažím číselný kód rekonstruovat. „To mám, číselný kód navíc není vše, trezor se otevře až poté, co do mikrofonu zadáš tejné heslo.“ Poklesla mi čelist. Na heslo v životě nepřijdu.
Doma jsem nemohl myslet na nic jiného. Číselný kód jsem rozluštil docela rychle, ale jak přijít na heslo? Mimovolně jsem v kapse nahmatal lísteček s telefonem. Chvíli jsem si s ním pohrával, když tu mě zaujalo, že je něco napsáno na druhé straně. „Hokej, trolej, kolej“ - co to jsou za slova?
A pak mě něco napadlo! Klíč k heslu je v té písni! Teď už všechno zapadá – rýmovaná slova i to paroží. Že by to bylo ale až tak jednoduché? To ne, to je divné. A co kdyby se kód použil ještě jednou?
Sčítám se zvýšeným tepem. Skutečně to vychází! Cha, tak tohle že je heslo? Karle, Karle, odkdy posloucháš Richarda?
302. Data
303. Vánoční dárek
sypat, těsto, okout, topas
tabák, kvalt, třeba, atlet
samet, tolik, obout, triga
mýval, líčko, oběti, islám, půvab, peklo, oměje, brože, pokus, sečna, leona, polil
304. Noty
305. Barevná cesta
Nalezněte cestu ze startu (S) do cíle (C), která prochází stejným počtem
políček od každé barvy (kromě bílé). Cesta spojuje středy políček, skládá se
pouze z vodorovných a svislých úseků a neprochází stejným políčkem vícekrát.
Kódem je posloupnost počátečních písmen barev postupně navštívených polí (bez bílé).
Příklad (kód „COZM“):
Zadání:
306. Dvanáct velkých dětí
Sada 4
401. Odpočet
Kód je jednoslovný.CNUJDTRCTPESSEDOSMMESTTYRIIVAEDNALAISEJEDTCTPESSEDMESTTYRIRIVADNASTLN
JEDTRCPSESTETTYRIIVADNAULADOSJEDVTCPETTYRIRIADNAMOJEJDVTCTYRIRIAEDNADNA
PDEJEDTRIVADNAVETACTYJDVAEDNARIDPEJEDNATU
402. Kamarádi
403. Podivný obrázek
404. Tipy
TIPUJEME KOD LOD. NEFUNGUJE? TAK MYVAL. TAKY NEFUNGUJE. NO JO, NESILME, SIFRA EVIDENTNE BUDE SNADNA. DAME TO! ZKUSME NAPSAT DO KOLONKY TRUBADUR. TAKY NIC? SAKRA, AT NA TO DOJDEM. SNAD HESLO SOLOKAPR. ANI TAK TO NEBYLO. DO RITI!